Obchodní akademie a Jazyková škola Pardubice

Terezín očima studentů

 

Terezín

Petra Stránská 2.A

Terezín je město jako každé jiné, avšak jeho historie praví jinak. Už při příjezdu mě zaskočilo, jak všechny jeho ulice, domy i náměstí vypadají, jako kdyby se od druhé světové války vůbec nic nezměnilo. Jakoby se v celém městě na konci války zastavil čas. Město působilo původním dojmem až na to, že už na ulicích nehlídali četníci a z očí obyvatel nebyl vidět strach z transportů na východ. Táborem prošlo více jak 150 000 lidí, bohužel jich přežilo něco málo přes 3 000. Sloužil hlavně jako taková zastávka při transportu do vyhlazovacího tábora Osvětim.

V budově, kde byli za války ubytováni malí chlapci, nám pustili krátký dokument o každodenním životě lidí v ghettu. Na stěnách domu byla napsána jména všech dětí, které ghettem prošly. Z kreseb dětí, které se dochovaly, bylo jasné, že o svobodném životě mimo ghetto toho moc nevěděly. Jelikož nebylo povoleno Židům se vzdělávat, chlapci se tu tajně učili, a když uviděli, že jde kontrola, dělali, jakoby měli hudební výchovu, což byl jeden z mála předmětů, který mohli vykonávat.

Na nádvoří jednoho z terezínských domů byla zařízena i malá modlitebna pro Židy. Nacisté ji nejdříve chtěli zrušit, ale později zjistili, že by toho mohli i nějak využít. V podkroví téhož domu byl zřízen malý byt, ve kterém měli Židé alespoň trochu soukromí. Přestože město mělo kapacitu kolem 7 000 obyvatel, během války tu bylo až na 50 000 zajatců. Velký počet lidí, minimum jídla a těžká práce. To byly příčiny, proč tu umíralo přes 100 lidí denně. Dospělí umírali i na dětské nemoci, které by v normálních podmínkách nemohli dostat, ale při tak velikém počtu lidí se takové nemoci nejvíce rozšiřovaly.

Četníci tu nemohli zůstat více jak pár měsíců, aby nedocházelo k pomoci zajatcům, a proto se museli střídat. Když se dozvěděli, že do ghetta přijede Červený kříž na prohlídku města, museli urychleně celé město zrekonstruovat, aby to vypadalo, že se tu lidé opravdu mají dobře. Nechali udělat i falešné peníze, za které si ale lidé bohužel nemohli nic koupit.

Malá pevnost sloužila jako věznice pražského gestapa. Původně byla určena jen pro muže, ale později tu byl zřízen i dvůr pro ženy. Byli sem přemisťováni lidé z velké pevnosti kvůli přestupkům. Vzhledem k nelidským podmínkám, ve kterých tu lidé pobývali, se to tu jen hemžilo roztoči a nemocemi. Lidé dostávali denně kus chleba, k tomu pár lžiček kávy a vodovou zeleninovou polévku.

Kolem pevnosti je několik kilometrů tajných chodeb, ze kterých vojáci útočili proti nepřátelům. Měli tam i zásoby výbušnin, které by odpálili v případě, kdyby se do chodeb nepřátelé dostali.

Těla zesnulých nejdříve pohřbívali tak, jak se to mělo správně dělat podle tradic židovského národa, ale vzhledem k stále přibývajícím úmrtím těla začali pohřbívat do hromadných hrobů a později postavili krematorium, kde začali těla spalovat.

Jelikož mě téma 2. světové války, a vše co s ní souvisí, velice zajímá, prohlídka terezínské pevnosti mě opravdu velmi upoutala. Díky naší průvodkyni jsem se dozvěděla mnoho nových a zajímavých informací. Seminář ve mně zanechal veliký dojem a určitě bych se chtěla dozvědět o krutém období druhé světové války mnohem víc.

Screen Shot 2018-05-20 at 5.05.52 PM Screen Shot 2018-05-20 at 5.06.04 PM

Screen Shot 2018-05-20 at 5.05.40 PM

Screen Shot 2018-05-20 at 5.06.16 PM Screen Shot 2018-05-20 at 5.06.28 PM

 

 

Save

Save

Save